K jednoznačné identifikaci logistické jednotky, například palety, slouží SSCC kód (Serial Shipping Container Code neboli sériové číslo logistické jednotky). O možnostech a perspektivách využití SSCC kódů, třeba ve spojení s EDI komunikací, jsme hovořili s Davidem Reichelem, který ve společnosti GRiT zastává pozici solution architect.

Jaká je v současnosti míra uplatnění SSCC kódů v logistice? Ve kterých odvětvích se využívají více, ve kterých naopak méně?

Na úvod bych zopakoval rozdíl mezi SSCC a ELE (tzv. Evropská logistická etiketa). Samo o sobě nám toho totiž SSCC kód mnoho neřekne. Je to prostě unikátní pořadové číslo logistické jednotky. V této podobě má důležitou roli pro vysledovatelnost zboží, neboť umožňuje zaznamenávat, kde se logistická jednotka s konkrétním zbožím v distribučním řetězci pohybuje. SSCC kód pak tvoří nedílnou součást logistické etikety, kde pak navíc mohou být díky standardu GS1-128 zakódovány další údaje o přepravovaném zboží, typicky identifikace zboží (GTIN), jeho množství v logistické jednotce, šarže či datum exspirace.

Tím se dostáváme k praktickému využití, protože na pár „pípnutí“ (sejmutí) kódů čtečkou z palety si pak může příjemce okamžitě ve svém systému pořídit příjem, protože ví, co přesně je na dané paletě a může to bez rozbalování a kontrol okamžitě naskladnit (dát do dostupné zásoby) a tak dále. Toto však logicky platí jen pro homogenní jednotky, tedy např. paletu pouze s jediným výrobkem stejné šarže.

Značení SSCC kódy lze však propojit s EDI komunikací a to nám najednou dává zcela nové možnosti. Protože pokud mám pořádek ve skladu a přesně vím, jaké zboží nebo jaká šarže mi na které paletě leží, tak proč toto rovnou nesdílet? To znamená vedle toho, že na paletě může být unikátní identifikace pomocí SSCC, tak může následně v EDI komunikaci rovnou odejít avízo dodávky (zpráva DESADV), které obsahuje přesné rozdělení zboží po jednotlivých paletách. Odběratel pak může přesně vědět, na které paletě je které zboží z celé dodávky, případně pokud dodavatel tyto informace sdílí, tak také to, jaká jsou sériová čísla, šarže nebo exspirace daného zboží na konkrétní paletě.

Výše uvedený příklad příjmu zboží ve skladu se v tu chvíli mění. Náhle totiž mohu každou paletu přijmout pouze jediným pípnutím (sejmutím právě toho SSCC kódu) a můj skladový systém okamžitě ví (z dat od dodavatele k této paletě), o jakou paletu se jedná, jaké výrobky na ní jsou, jaké mají šarže, exspirace nebo třeba i jednotlivá sériová čísla. A to jak pro homogenní, tak mixované palety.

Míra uplatnění těchto kódů v logistice je tedy velká. Větší odběratelé nebo logistické firmy prostě s rostoucím počtem svých dodávek, které jsou pořád větší (tj. dodavatel dodává více palet) a s rostoucím počtem kamionů, které narážejí na omezený počet kapacit ramp a závozových oken, chtějí a musí zefektivňovat. A možnost přijmout najednou celou paletu nebo zrychlovat odbavení kamionu je pro tyto společnosti z hlediska konkurenční výhody velmi zajímavé. A tady je jedním z pomocníků právě DESADV s SSCC. Takže u velkých retailových odběratelů, jako je Ahold, Makro, Globus apod., je toto již běžná věc. U nejvíce vyrostlých e-commerce hráčů, jako je např. Alza nebo Rohlík, platí totéž. Prostě se do toho musí dorůst. Pro odběratele, který od dodavatelů bere po přepravce či jedné paletě, to tak velký význam mít nemusí (v takovém případě i při využití EDI odběratel ví, že přepravka nebo paleta má to, co je na daném DESADV). Jakmile je však dodávka na více paletách, tak to bez SSCC varianty DESADV nebo bez rozebrání palety nezjistí.

Co případně dosud brání masivnějšímu využití SSCC kódů? V čem spočívají překážky jejich nasazení, co může působit problémy při implementaci či v reálném provozu?

Pokud se budeme bavit o SSCC ve spojení s DESADV, tak pro efektivní fungování je zapotřebí několika věcí: Obchodní partneři musejí mít EDI, dále pak dodavatel musí být schopen dát dohromady správný obsah. Pokud to nemá být ruční činnost, která mu přidělává práci, tak potřebuje svou expedici řídit a mít WMS, aby věděl, co přesně bude expedovat a co je/bude na které paletě. Příjemce pak opět musí umět správně a vhodně zpracovat uvedené informace a samozřejmě překonat úvodní bariéru, a to, že není nutné každou paletu rozbalovat. Tohle mohou být překážky, které u některých společností rozvoj SSCC kódů mohou brzdit.

Samozřejmě i pro malé dodavatele bez WMS je na trhu spousta menších EDI řešení, kde je možné SSCC dodací list vytvořit.

Jak vidíte budoucí perspektivu SSCC kódů? Jsou nějaké podobné či konkurenční technologie pro identifikaci logistických jednotek a dohledatelnost zboží v dodavatelském řetězci?

Je-li myšlen SSCC kód jako unikátní označení palety, respektive toho, co je v distribuci, tak tady asi není co řešit a vymýšlet. Druhou věcí je nosič. Zda bude místo formy EAN128 na ELE etiketě v čipu nebo v nějakém QR kódu, je pouze technikálie, na principu to nic nemění. Zlepšení může být na úrovni technického zpracování (snímací brány a RFID čipy), kdy odpadne například potřeba „pípat“ každou paletu.

Samozřejmostí v rozvoji je pak spojení fyzické jednotky, která je v distribuci a je identifikována unikátním SSCC kódem, s konkrétními daty – tedy například s DESADV, které mi říká, jaké zboží je na paletě, jakou má šarží, exspiraci a podobně.

Nakolik vaše společnost do svých řešení začleňuje SSCC kódy?

Protože v našem portfoliu je jak systém pro řízení skladu (WMS), tak EDI, jsou SSCC kódy a jejich provázání s elektronickým avízem nedílnou a pevnou součástí našeho portfolia.

Našimi řešeními jsme schopni odběratelům rychle zapojit jejich dodavatele do EDI komunikace a také jim umožnit, aby distribuované přepravní jednotky identifikovaly SSCC kódy s návazností na elektronické avízo DESADV. Nebo naopak dodavatelům pomocí WMS umožnit efektivně expedovat a mít pořádek ve skladu.

Připravil: David Čapek, Systémy Logistiky